Olympiáda se koná každé čtyři roky na jiném místě, každé čtyři roky se na stavbu sportovních komplexů vynaloží nepřiměřeně vysoké sumy peněz, které by se daly užít na něco praktičtějšího. Po dobu konání her je pořadatelské město centrem pozornosti a ze vstupného se splatí náklady. Ale chvilka slávy skončí a je tu problém; na co využít ty obrovské sportovní haly a stadiony? Kdo je má spravovat, za čí peníze je spravovat a co se v nich bude pořádat? Haly většinou tiše chátrají.
Proto bych byla spíš proti pořádání olympiády v Praze. Sice na příští olympijské hry už nás vyřadili, ale město prý hodlá kandidovat zase.
Sice bychom mohli být odměnění nezapomenutelnými zážitky, národní hrdostí, pýchou a pocitem nadšení, pro mnohé by to byla celoživotní událost a to jsou věci které jsou penězi nevyčíslitelné. Ale pocity jsou věcí subjektivní, některé víc nadchnou koncerty Pražského jara nebo dobré známky jejich dětí, a tak se na věc dívám jen pohledem nemajetného skeptika.
Argumentem příznivců olympiády v Praze je mimo jiné reklama pro zemi. Propagace v souvislosti s olympiádou říká „v této zemi se skvěle sportuje“. To v budoucích příjmech nepomůže, lidé sem nezačnou jezdit za sportem. Možná by bylo lepší, místo lákání obdivovatelů atletiky, zkvalitnit podmínky pro obdivovatele památek.
Pravda, po úspěšné kandidatuře by Praha byla donucena zlepšit infrastrukturu, tedy i silnice, ale když na to nejsou peníze teď, byly by za několik let? Tvrdí se, že o financování se postará ČOV a Praha, ale garanční slib vlády není vyžadován nadarmo. I kdyby se Praha zbavila dluhů (půjčka na opravu Kongresového centra stále není splacená), snížil se schodek státního rozpočtu a sehnalo se dostatek peněz na pořádání her, bylo by pořád lepší je dát do školství, na renty penzistům apod.
Navíc i neúspěšná kandidatura by stála 428 miliónů korun (podle agentury Price Waterhouse Coopers která pro ČOV vypracovala předběžnou studii).
Česká ekonomika se vyvíjí a teoreticky by se potřebné finance nějak sehnat daly. Od roku 1976 pořadatelské město na olympiádě vždycky vydělalo (píše ČOV na svých stránkách), ale kdo ví, jak bude vypadat sportovní byznys v budoucnu. Peníze se získávají z prodeje práv na televizní přenosy, ale sledovanost rok od roku klesá a tím pádem se sníží i cena práv. Pokud budou mít stanice takové problémy, že nebudou chtít práva ve velkém nakupovat, zmenší se i podstatný příjem z inzerce (a sponzorství), který se váže na televizní sledovanost; firmám nejde o to, aby reklamu spatřilo pár tisíc lidí na stadiónu, ale miliony diváků u obrazovek. Cena energie roste (tedy i cena potravin) a to může oslabit cestovní ruch a nepřijede tolik návštěvníků nebo přijedou, ale nebudou tolik utrácet. Sice nevypadá, že by se trh rychle o tolik změnil, ale riziko tu je a musí se s tím počítat.
Nadějných sportovců je v Čechách hodně, ale mnohem víc lidí potřebuje kvalitní zdravotní péči. Olympiáda v Praze má být jen vizitkou populistických politiků, kteří se o ní zasazují. Chtějí ukázat, že pro národ něco dělají a pomoci si v preferencích; podle hesla ‚chléb a hry‘…
Možná to zní trochu cynicky mluvit o kulturním svátku jen řečí čísel, ale dnes, jak se zdá, zde už o nic jiného než o politiku a peníze nejde. Sportovci jsou pouhou kulisou v tomto předraženém představení. Kdyby šlo o sport, tak jak tomu chtěl baron Pierre de Coubertin, když tradici starých Řeků obnovoval, nikdo by nemohl polemizovat o tom, zda se hodí, aby Čína hry pořádala.
Přidělili pořadatelství Číně a tak se nemůžou divit že se chová jako Čína. Není tam demokracie, ale jsou tam sportovci, kteří mají právo na olympiádu ve vlastní zemi. Že je Čína totalitní stát ještě neznamená, že všichni jeho obyvatelé se s těmi myšlenkami vnitřně ztotožňují. Kdyby dali odpor otevřeně najevo tak nebudou moci závodit a zkazí tím život nejen sobě, ale i své rodině. Vždyť kolik lidí v Čechách nesouhlasilo s komunismem, ale bálo se to dát najevo a tak vzorně chodilo mávat do průvodů? Bylo by nefér kdyby čínským sportovcům bylo znemožněno soutěžit se světovými špičkami na vlastní půdě kvůli typu zřízení jejich státu.
Pokud někdo podporuje režim, tak jsme to my když nakupujeme výrobky Made in China a obchodujeme s čínskými firmami; měli by jsme se zamyslet spíš nad tímto. Sportování režim nepodporuje, sportovci by rozhodně neměli hry bojkotovat, toto není odvětví lidské činnosti, které by se mělo využívat v politickém nátlaku. Když mimočínský závodník řekne: „Nebudu soutěžit s nepřáteli, kteří mají jiné názory než já“ je to to samé, jako kdyby udal důvod „je jiné rasy než já“; obojí popírá hlavní myšlenku olympiády. Čína dlouhodobě idey olympiády nedodržuje, ale přesto ctěme starořecký úzus zapomenout po dobu konání na politické rozepře. Každopádně je nutné, aby se tohoto úzu držela i Čína a neudělala z ceremoniálů propagandistické akce.
Tibeťané oprávněně touží po samostatnosti (to snad každý národ, třeba i Palestinci a Baskové, ale těch se západ nezastává, proč?). Když chce někdo protestovat proti násilí ve vlastní zemi, nesmí používat násilí proti politicky nezaujatým sportovcům z cizích zemí, kteří nesou pochodeň míru.
A jestli mají být na olympiádě v Pekingu přítomni politici? Nevidím jediný důvod, proč by měli být přítomni na olympiádě v jakékoliv zemi. Pokud chtějí vidět závody, ať si tam zaletí soukromě, je to jen jejich věc. Ale ať si to udělají o své neplacené dovolené, není potřeba, aby služebně svou zemi zastupovali. Zastupovat zemi, to je teď úkolem sportovců.
Olympiáda Peking 2008 má být jako každá olympiáda svátkem sportu a porozumění. Ačkoliv to je utopie, bylo by hezké kdyby tomu tak bylo.
Článek 51 Olympijské charty, zakazuje politickou propagandu na hrách. Když sportovec rozbalí transparent s politickým heslem bude to propaganda? Já si myslím že ano. Co považujete za vyjadřování osobního názoru a co za propagandu?
Téma zadané v akci Studenti čtou a píší noviny